Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

23 dní poté aneb Děkuji

23. 01. 2014 22:41:30
Mám tím na mysli oněch 23 dní, co skončil rok 2013 a začal další. Od chvíle, kdy jsem zde umístila poslední svoje myšlenky v podobě článku uplynulo dnů sice víc, ale někdy se stane, že i když svoje pocity, dojmy či zkušenosti nemáte problém házet na papír a zveřejňovat je - nastane sem tak i období, že se stále sice něco děje, ale s vámi to ani nehne, natož abyste o tom ještě psali. A slovem děkuji....mám na mysli prostě děkuji...

U mě je to každý poslední den v roce stejné. Trapně sama sobě slibuji, že už končím s tím jaká jsem a začínám s tím, jaká chci být ( či musím být) v roce dalším. Víc milá nebo naopak víc nemilá k těm, co si to zalouží, víc pracovitá nebo víc líná - dle toho, na čem zrovna makám. Předsevzetí týkající se kouření, pití či jiných zdraví škodlivých návyků ani nezmiňuji...Co vám budu povídat - slibů, které jsem nesplnila sobě samé je víc, než těch, které jsem splnila. Žel Bohu....není to nic, čím bych se měla chlubit, ale k dokonalosti mám stejně daleko jako carnivoři k vegeterianské stravě.

Byť jsem se považovala za takovou, které když opravdu o něco jde velmi, tak se k tomu dříve nebo později dopracuje - záležíc na tom, co vše musí při tom obejít, polknout, překonat či jinak zdolat, aby došla k vytouženému - zjistila jsem, že ne vše, co moc chci, je tak moc důležité pro mou osobu, aby mi to nakonec přineslo štěstí či lepší život. Mnoho cílů se nakonec ukázalo tak nepodstatných a o ničem, že jsem si později říkala, kdybych tu energii a píli raději vynaložila na něco jiného, udělala bych lépe. Nu což, nemyslím, že to mám takhle jediná, a život je právě o tom, uvědomit si, co je pro koho důležité a jaké hodnoty jsou pro nás nezbytné, abychom svůj život považovali za smysluplný. Zkušenosti jsou zapotřebí a věkem se mění i naše touhy, cíle a sny. I síla a vůle čelit nepřiznivým dnům.

Moje poslední dva roky života patří mezi ty, které bych popsala jako asi nejméně úspěšné a nejztrátovější..nebo nejsmolnější? Ztratila jsem během nich totiž to, co jsem vždy předtím považovala za něco, co mi nikdo nemůže vzít...krom práce a zázemí a věci movitých (nahraditelných) také většinu své síly, víry, energie, naděje a své pověstné pozitivní myšlení (nenahraditelné) - to vše i v minulosti bylo díky některým nezdarům , pádům a pádíčkům a ztrátám mých blízkých a milovaných ohroženo, ovšem nikdy ne natolik, aby se mi to nepodařilo překonat a srovnat se s tím. A jít zase dál.

A tak jsem - nevím jestli pozdě, nebo včas - přišla na to, že vše, co v mém životě bylo špatné a zlé, není o ničem jiném než o tom, že jsem si to způsobila sama - špatným rozhodnutím, svou nezodpovědností, nevšímavostí a lhostejností, včasným nerozpoznáním druhých lidí, kterým jsem dovolila, aby jen využili situace a udělali to, co prostě mohli - všichni umíme využít druhé ku svému prospěchu, nemusí to být jen materiální využití, lpěním na to nepodstatném, zlehčováním toho podstatného.... jediné, v čem jsem nemohla udělat vůbec nic - smrt a ztráta někoho, kdo pro mě znamenal mnoho....ostatní (včetně ztráty zdraví) jsem mohla ovlivnit...pokud s tím někdo nesouhlasí, tak věřte, že budu jeho nesouhlas respektovat, nicméně stojím si za svým.

Tak tedy - 23 dní poté...co začal rok 2014 už konečně vím, že:

  • peníze nemusí nutně znamenat štěstí a vyřešení všech problémů
  • obejít se dá i bez věcí, které pro nás dříve byli nepostradatelné a bez kterých jsme nemohli skoro ani existovat
  • kritika od opravdových přátel v době, když se nám nedaří, nejsou výčitkami ani známkou toho, že vás nemilují
  • příliš dlouhé doba hledání pracovního místa, které ve vás opět probudí pocit vaší schopnosti a užitečnosti, neznamená konec kariery
  • že čím víc chceme a snažíme se hrabat z bahna, tím víc se do něj noříme - nic se nemá lámat přes koleno
  • žádná sebevážnější nemoc nemusí pokaždé nad člověkem vyhrát, a pokud to jde, zkusit s ní bojovat má prostě cenu, ať statistiky a lékaři tvrdí co chtějí
  • i na té největší tmavé a černě obloze se vždy najde jedna malá nepatná hvězda
  • pokud začneme věřit opravdu a stoprocentně že to nejde, tak to také opravdu nepůjde

A také že, i když nemáte vlastní střechu nad hlavou, práci, úspory, majetek či hodnotné věci, ani bohaté příbuzné, milence či milenky, manželé či manželky - ale jen holé ruce, dluhy a pocit, že už takhle to bude navždy, že nikdy se vám nic nevrátí a ani nemá už smysl ... stačí jeden jediný člověk, který to s vámi vydrží všechno a s vypětím sil vás bude držet zuby nehty až do chvíle, než se zase začnete stavět na vlastní, protože vám nepřestane věřit, že i tohle překonáte - ale musíte chtít, věřit jemu i sobě....vše je jednou poprvé....a hlavně někoho takového musíte vůbec mít... a to je ono.....mám nesmírné bohatství, mám opravdového přítele....jednoho již dlouhá léta a nevěděla jsem to...a ještě několik dalších, které jsem potkala v této době temna....ale i několik dalších, kterým jsem zmizela z očí, kteří mi v životě pomohli mnohorát..a já jim najednou zmizela z očí....ze studu, že jsem se prostě podělala strachy....pokud na toto moje plkání narazí, jsme si jista, že budou vědět, že myslím právě je...a odpustí mi, že jsem se takhle zbaběle zachovala...

Můj dnešní příspěvek v tomto duchu je první a poslední - nevyžaduje zpětnou vazbu, diskuze ani komentářů - v případě, že bude mít někdo ze čtenářů potřebu, omlouvám se, ale výjimečně nechám bez odpovědí. Mám prostě potřebu .. poprvé v životě a veřejně svěřit něco, co bych nikdy předtím nesvěřila nikomu cizímu, jen opravdu někomu, komu důvěřuji.....neboť každý si jede to svoje...a do jiných mu povětšinou nic není...Občas se prostě v životě stane něco, co nás přiměje k tomu, udělat něco jinak....litovat bychom měli toho, co jsme nikdy neudělali, ne toho, co jsme kdy udělali...

Tobě...anděli můj černovlasý....děkuji....že to zvládáš zuby nehty, že se vždy dokažeme po hádce a výměně názorů obejmout, že si dokážeme říct "Promiň, nezlob se na mě".....a nikdy si nebodáme ani v tom největším vzteku tam, kde to bolí nejvíc...že mě pořád dokola přesvědčuješ o tom, že to dáme a že jsem to pořád já, ta silná a schopná a jedinečná , co jsi poznala, jen jsem prostě na delší dovolené a nechce se mi vracet....ale už brzy jsem doma jako na koni....:-)Sorry, ale tohle v lásce prostě nefunguje....jen zcela výjimečně...a ať už to skončí tak či onak....pokusím se (ale raději neslibuji), ať to rozhodně neskončí dřív než má...neskončí to dobrovolně těsně před cílem z důvodů únavy ...ani bez lítého boje......jen kdyby to bylo bezpodminečně nutné a bylo by to z milosti a ku prospěchu všech....:-))

P.S. Mnohem více lidí v tuto chvíli a z různých koutů světa, by se mnou určitě svůj život vyměnilo, protože by jim připadal naprosto úžasný, klidný a bezpečný........a on vlastně takový je......

Tak přeji všem fajn rok 2014 a ty následující stejně tak....a přeji všem alespoň jednoho opravdového přítele...jako mám já...:-)

Autor: Hana Zýková | čtvrtek 23.1.2014 22:41 | karma článku: 4.82 | přečteno: 409x

Další články blogera

Hana Zýková

Když se čas naplnil...??!!

Titulek katastrofického filmu, který mnoho z nás třeba zná. V této chvíli jsem si na tento název filmu vzpomněla v souvislosti s událostmi posledních dnů, týdnů, měsíců a už bohužel i let. Škoda jen, že nám to dochází pozdě.

21.6.2015 v 12:51 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 581 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Svíčkovou anebo smažené kobylky?

Málo platné, jídlo je součástí kultury každého národa a na co jsme zvyklí odmalička, to považujeme za to nejlepší.

18.11.2017 v 8:19 | Karma článku: 6.23 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jan Pražák

Potkan coby nepřítel nevěrných

„Víš, Honzo, když měl tehdy Franta ten svůj úlet s tou fuchtlí, tak jsem se na něj hrozně naštvala a řekla si, že mu ty parohy trochu oplatím.“ Maruška si zamíchala kafe, až se šálek zakymácel, a vyslala na mě bojovný pohled.

17.11.2017 v 20:12 | Karma článku: 16.17 | Přečteno: 574 | Diskuse

Jana Slaninová

Počkám, až dopiješ kafe

Petr měl neměnné rituály. Každé ráno na záchod, do koupelny, obléknout, uvařit kafe, vypít v sedě u barového stolku, který odděloval kuchyni od obýváku. Z okna měl výhled na Modřanskou rokli.

17.11.2017 v 19:10 | Karma článku: 17.24 | Přečteno: 376 | Diskuse

Petr Macháček

Jak co v Číně vypadá a nevypadá, aneb obrázková rychloreportáž Rádia Jerevan

Vážení posluchači, dnes jen páteční rychlá obrázková reportáž o tom, že když něco vidíte, tak to nemusí být to, co vidíte.

17.11.2017 v 17:53 | Karma článku: 17.68 | Přečteno: 703 | Diskuse

Pavel Vrba

S hlubokou úctou, pane Wabi Daňku.

Každý z nás, se s menší či větší potřebou „ukrývá „ ve svém vlastním vesmíru. Ten vesmír je pro někoho vyplněný samotou, pro druhého třeba ve skupině sportovců... nebo trampů. Nemohu o sobě pravdivě říci, že bych byl ten pravý tramp

17.11.2017 v 16:03 | Karma článku: 26.62 | Přečteno: 552 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 865

"Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je opovážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců." A. Camus

Náboženské vyznání - křesťanské CČSH. A stále věřím v lidi, i přes veškeré jejich slabosti a zlosti, závislosti a nevědomosti..:-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.