Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kup si brejle, ať nejsi trapná

29. 01. 2014 19:00:00
To je prostě holý fakt. Ať chceme nebo ne, musíme se smiřit s tím, že s přibývajícím věkem nezískáváme jen samá pozitiva - třeba rozum (ti šťastnější i moudrost) - ale také různá negativa, zvláště tělesné potíže. U mě je to (krom jiného) i zhoršující se zrak. Na dálku vidím pořád skvěle, bohužel jsem zjistila, že čím blíže mám cokoliv u očí, tím hůře zaostřuji. Takže sbohem detaily čehokoliv, co jsem až donedávna zblízka krásně zkoumala, hltala očima a kochala se tím.
ilustrační fotoilustrační foto

Kdykoliv někomu řeknu, jak jsem dle mého, přišla o schopnost ostrého vidění nablízko, klepe si na čelo a nazývá mě bláznem. A přesto se nebojím toho, znovu to zopakovat. V listopadu 2012 jsem totiž se svou přítelkyní dostala chuť zajt do kina. A to pěkně prosím na premieru filmu pro děti Hotel Transylvania. No ano, já prostě miluji tyhle příběhy pro děti a mládež. A kdo ne? A tak jsme tedy vybrali jedno obchodní centrum v Praze, koupili lístky, popcorn a colu a usadíc se mezi děti a jejich rodiče, jsme se těšili, jak se pobavíme. No jasně, že film byl ve 3D, takže i my jsme si je nasadili, neřešíc, jak vypadáme. Neznám nikoho, komu by tyhle brýle slušely, koneckonců nebyli jsme na módní přehlídce a nikdo známý tam také nebyl a i kdyby - i on by měl brýle.

Zhruba po půl hodině co už film běžel, jsem se stále snažila srovnat obraz s očima a sžít se s brýlemi. Začala jsem být nervózní a šeptala jsem přítelkyni, že si nemůžu pomoc, ale vidím s prominutím, úplný hovno. Prostě mi to nefunguje - a bez nich to není taky nic moc. Vidět ve 3D jsem začala až když už byl konec. Zažítek jako hrom, ale nejsem protiva, neřešila jsem to. A ani to, že mě pak celý večer bolela hlava, a oči. Od té doby to začalo. S hrůzou jsem zjišťovala, že mě bolí oči při čtení, že vidím čím dál tím víc rozmazaně, a že texty na krabičce od léků, či jiných výrobků, které mi předtím nedělalo potíže číst, už prostě nepřečtu. Také tváře lidí, které jsou u mě blíže, vidím jako přes igelit. V té době jsem si začala i s jedním mužem, který se mi líbil na dálku, ale dodnes nevím, jak vypadá zblízka. Když mi bylo kamarádem vyčteno, že na něj celý den koukám, a on ma na nose pupínek jako hrom, aniž bych ho na to upozornila, tak jsem musela a nerada přiznat, že nevidím ani pupínek, ale ani jeho nos. Respektive vím, kde ho má a jak vypadá, ale to proto, že ho znám dlouho a mám ho stále v živé paměti.

Pořád jsem si myslela, že je to jen dočasné. Brýle do buducna snad nebudu řešit, i když budou jen na čtení. Zvládala jsem tak nějak vše číst, psát i vnímat, a pořád říkala, že jen co budu mít čas, zajdu za optikem, nechám si změřit oči a brýle si pořídím. Zatím jsem nic nepokazila ani nepropásla. Až do chvíle, než jsem na svém dotykovém telefonu nezačala psát zprávy, které se nedaly číst, neboť byly plné překlepů a divných znaků. Já, která si zakládala na tom, že chybuji a hrubkuji minimálně, jsem byla od svých přátel podezírána z toho, že buď píšu nalitá jako žok, nebo mám velké psychické problémy anebo si z nich dělám legraci. To vše se dalo ještě nějak vysvětlit. Když jsem ovšem poslala zprávu určenou mému kamarádovi, kde jsme žertem spolu flirtovali a sexuálně se škadlili (přísahám, že zcela nevině), svému příteli, se kterým jsem měla vážný poměr, tedy i sex, bylo to už horší vysvětlovat. Nebylo by, kdyby se oba jmenovali stejně, ale můj drahý není idiot a ani se nejmenuje Daniel. Ovšem pořád to ještě pro mě nebylo tak strašné, ani jsem se necítila trapně. To až do minulého týdne, kdy jsem opět psala zprávu, tentokrát určenou mé přítelkyni. Byl to den, kdy jsem seděla v práci, a čekala na své zákazníky, kteří se mi objednali na masáž. Ovšem někdy je to tak, že je den blbec - tedy celý den. Můj byl navíc sobota, kdy jsem měla mít volno, ale vyšla jsem vstříc těm, co neměli čas přes týden - řešila jsem lidi, kteří si neustále přesouvali čas, sem tam a já tedy musela řešit, ten se opozdí, tak téhle napíšu, že má přijít dřív, jak chtěla předtím, mezitím mi vyšel čas na třetího, který chtěl přijít taky v sobotu, ale čekal, zda se neuvolní čas - uvolnil díky čtvrtému, který si čas přesunul na pondělí, ale pak ho zase chtěl vrátit, a do toho další, se kterým jsem nepočítala vůbec - takže takhle pořád dokola. Do toho ještě moje rande - nakonec to dopadlo tak, že přišel jen jeden, ten co neměl chodit vůbec. Celý den jsem odolávala tomu, poslat je do háje, ale jsem profík a nikdy nejsem na své zákazníky hrubá, a také jsem někdy nerozhodná. Takže celkem vypsychovaná jsem z toho začala mít i střevní potíže, a lítala od telefonu na záchod, potom jsem poklízela a šukala po salonku a před tím, než dorazil můj jediný zákazník toho dne (mimochodem velmi neurvalý a protivný pán, který na mě řval, že neberu na masáže bez objednání, když on potřebuje), jsem se chtěla podělit o své zážitky se svou přítelkyní a kolegyní, která byla právě na nákupech. Vzala jsem mobil do ruky, klepla na displey a začala psát:

"Má drahá - tak si tak někdy říkám, že ať je to jak chce - stejně si nemůžu pomoc, abych někdy nebyla fakt sprostá. Pán volal, a zrušil masáž, že má rýmičku a kašlík. Potom volal ten neurvalý blb, co poprvé odešel a pak prosil, že nechtěl být protivný, že by přišel na šestou. Ok, svolila jsem, ale s tím, že na šestou ne, ale až na osmou. Volám tedy svojí lasce, že se opozdím v práci, že přijedu až po masáži, co přijde na osmou, mezitím odmítám dalšího, na osmou...a najednou blb píše, že osmá se mu nehodí, že přijede na sedmou..takže opět hysterie a blázinec, všem zavolat, že opět změna - sračku z toho mám jako bič. Ale klid, alespoň jsem tu poklidila a jsem veselá a hravá. Ale říkám ti, že jestli mi ten vzteklej blbec zavolá, že ta sedmá se mu taky nehodí, tak přísahám, že toho hajzla zabiju a pak se z toho asi poseru"..

Dopsala jsem a odeslala. Během vteřiny přišla odpověď - "Promiňte, tohle asi nepatřilo mě." A já s hrůzou zjistila, že jsem svou zprávu poslala majitelce bytu, který jsem si pronajala. Milé mladé paní, která si celý rok myslela, že jsem slušná a vyrovnaná žena, která nikdy nemluví sprostě. Kontakt na ní byl ihned pod jménem mojí přítelkyně. A já to neviděla. Asi nemusím psát, že jsem zrudla jako rajče a studem jsem se málem propadla. Potom jsem dostala záchvat smíchu, že mi tekly slzy a omluvila se, že jsem prostě sprostá, někdy hysterická a nevyrovnaná a hlavně slepá. Dopadlo to dobře, nevystěhovala mě. Přítelkyně se po návratu smála také, řekla mi že jsem trapná a že si mám koupit ty brejle, než se stane ještě něco horšího. Trapasy miluji i ty moje, jen někdy je špatně snáším. Jenže je mi jasné, že tenhle nebyl ani první ani poslední a že tohle k životu patři.

Překlepy zde určitě mám, neboť brýle ještě nemám. A přemýšlím o tom, zda bych neměla žalovat multikino za to, že jejich 3D brýle mi způsobily fyzickou i psychickou újmu. Bohužel..tady nejsme v Americe..:-))

Autor: Hana Zýková | středa 29.1.2014 19:00 | karma článku: 11.74 | přečteno: 1029x

Další články blogera

Hana Zýková

Když se čas naplnil...??!!

Titulek katastrofického filmu, který mnoho z nás třeba zná. V této chvíli jsem si na tento název filmu vzpomněla v souvislosti s událostmi posledních dnů, týdnů, měsíců a už bohužel i let. Škoda jen, že nám to dochází pozdě.

21.6.2015 v 12:51 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 574 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Petr Omelka

Proč chcete, abych byl rasista?

Nezajímá mne barva, vyznání nebo národnost, zajímá mne, jak se člověk chová. A přísahám, že jsem nikdy neházel lidi do jednoho pytle. Proč mne tedy někteří nutí, abych to dělal?

24.7.2017 v 10:13 | Karma článku: 38.43 | Přečteno: 1354 | Diskuse

Karel Trčálek

Tour de France je Tour de Nuda

Právě skončivší Tour de France je, řekl bych, celkem, věrným obrazem dnešní doby. Přes veškerou nucenou bombastičnost a la reportáže T. Macka z idnes.cz, to byla jedna velká nuda

24.7.2017 v 8:17 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 532 | Diskuse

Libuse Palkova

Každý brání to svoje

Člověk mnohé pochopí, až když to pozná na vlastní kůži, anebo, pokud si zkusí určité situace vztáhnout sám na sebe, představit si, jak by bylo jemu. kdyby byl na místě jiného. Pak možná vidí věci jinak. Bez špetky empatie to nejde

24.7.2017 v 7:44 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 233 | Diskuse

Helena Vlachová

Nejhezčí prázdniny

Venku lije jako z konve a nějak se mi vybavily vzpomínky na mé prázdniny, jež lze považovat za jedny z nejhezčích

24.7.2017 v 6:46 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 243 | Diskuse

Filip Vajdík

Rychle žijme, než budeme taky dead!

Pořád někdo umírá. A já bych řek, že je potřeba ten život patřičně využít, ještě před tím, než budeme taky dead. Život je cesta z mámy do rakve. A mezi nimi se odehrává ten hlavní děj pro naše bytí!

23.7.2017 v 23:09 | Karma článku: 6.26 | Přečteno: 197 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 857

"Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je opovážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců." A. Camus

Náboženské vyznání - křesťanské CČSH. A stále věřím v lidi, i přes veškeré jejich slabosti a zlosti, závislosti a nevědomosti..:-)

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.