Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Démoni v našich hlavách

15. 10. 2013 12:31:00
Bylo nám, lidským tvorům, dáno do vínku, umění sebeovládání a umění na sobě něco měnit k lepšímu. Což je prostě vážně něco, co považuji za úplně nejvíc nejlepší dar. Dokonce dokážeme ovládat i své pudy, které občas mít pod kontrolou není zas taková legrace. Někdo dokáže své momentální pychické stavy zvládnout jako nic, jiní k tomu potřebují víc času a zkušeností, můžeme zkusit projít i různými sebezkušenostními výcviky - naučit se zvládat své občasné a destruktivní choutky tak, abychom se nemuseli poté obhajovat před těmi, kterými jsme díky tomu, že jsem je nedokázali udržet na uzdě, přivodili morální, psychické či dokonce fyzické újmy. Já jsem se s těmi svým "démony" natrápila v životě opravdu mockrát. A kolik sil mne stálo, ty méně šťastné, kteří včas nenašli před mými "démony" úkryt, je přesvědčit, aby už vylezli z svých úkrytů ven, že už budu hodná a že jsem jim nechtěla ublížit - měla jsem je raději požádat o pomoc, aby mi s těmi mými "raply" pomohli, když já zrovna nevěděla, co s nimi.

Ať nás donutí cokoliv jednat beze smyslů a špatně, je vždycky lepší nenechat svým "démonům" volné pole působnosti, aby jednali za nás. V některých případech to možná splní svůj účel, ale děda mi vždycky říkával, že i když mám pocit, že není nikdo a nic, kdo by mi mohl ukázat, co dál, když já to nevím, tak tím, že si budu řešit po svém a sama bez používání mozku, tak z toho nebudu mít žádný užitek. Pokud tedy i v té nejhorší situaci ještě dokážu zdravě rozeznat rozdíl mezi tím dobrým a zlým.

Záleží na tom, na koho v životě natrefíme. O tom, kolikrát každý z nás natrefil občas na toho pověstného, ( s prominutím "echt vola"), u kterého veškeré naše snahy mu něco vysvětlit, v klídku a pohodě, bez zbytečných hádek a vzájemného napadání, byly evidentě k ničemu. Nebo-li, bavit se s volem o sobotě, když jde v pátek na porážku, má vážně něco do sebe. Stejně tak jako když sytý hladovému nevěří - a ještě o tom ani nechce uvažovat, aby to pochopil. Někdo se snaží do poslední chvíle o to, být pochopen či vyslyšen. Jiný se drží hesla, že moudřejší ustoupí a vezme zpátečku s tím, že ráno moudřejší večera, zkusí to, až bude vhodnější konstelace hvězd. Ti vytrvalejší vynaloží více své energie a svých nejlepších komunikačních prostředků k tomu, aby dostali šanci co nejlépe, nesrozumitelněji a nejslušněji vyjádřit, že jim něco není příjemné, něco je něco trápí nebo i těší, že chtějí něco získat, co nutně zrovna potřebují či to ztratili, či chtějí jen pomoc s něčím, s čím si neví momentálně rady. Jenže chtít a dosáhnout toho bez občasného pocitu, že se přinejmenším sna zblázním nebo někoho možná i zabije (v horším případě sebe samého) - není vždycky zas tak jednoduché.

Tak to mám i já. Zdárně jsem se postupem času a díky různám zkušenostem dopracovala k tomu, abych své "démony" nenechávala jen tak se projevovat, kdy se jim zrovna zachce. Protože jsou to strašně protivní hajzlíci, se kterými není radno si zahrávat. Doby, kdy jsem je nechávala jen tak volně bez svědomí vylézat ven, aby za mě řešili moje věci, už jsou díky Bohu za mnou. Sem tam ještě s nimi občas bojuji, ale spíše úspěšně, a když náhodou selžu, coby diplomat a slušný člověk, tak alespoň jeden z těch hajzlíku proklouzne, ale naštěstí nestihne zas tak moc pohnojit některá má jednání. Většinou stihnu včas urovnat blížící se průšvih. A když už nevyhraju, tak je to alespoň ve fázi nerozhodné, kdy je šance na další kolo. To je myslím také celkem úspěch. Když dostanu další šanci, je mi prostě lépe. Záleží mi prostě na tom, chovat se k jiným tak, jak chci, aby se oni chovali ke mě. Záleží mi na tom, nebýt sobecká a nechávat se strhávat davem, záleží mi na tom, nebýt plná předsudků a nezajímat se o to, proč kdo jedná tak či onak. Stejně tak, jak chci svou další šanci já, tak jí dám i těm ostatním.

Díky mojí snaze se zajímat o vše, co jsem potřebovala k mé profesi - pracovat s lidmi, kteří patří k těm méně šťastným, dostali se na scestí z různých důvodů, patří do těch skupin, které společnost většinou řadí mezi ty "nepřizpůsobivé a problematické" - jsem se už snad naučila brát a chápat lidi takové jací jsou. Snažím se pochopit jejich chování, i proč se z nich stali třeba lidé závislí, různě psychicky narušení, takoví či makoví - pomáhájí mi v tom i moje vlastní zkušenosti, kdy jsem měla i já celkem zdárně nakročeno jejich směrem - a kdy jsem prostě měla pocit, že než někomu vysvětlovat, proč jsem taková, raději jsem otevřela dveře svým "démonům" a nechala je řádit - bylo to pro mne v tu chvíli mnohem jednodušší. Možná spíše to byl i stud, ze sebe samé, přesvědčení o své vlastní neschopnosti.

Každý z nás si určí svůj cíl a má představu o tom, co chce nebo nechce v životě dosáhnout. A každý z nás má ty své "démony", jen je každý z nás ovládá jiným způsobem. Ať se nám to líbí nebo ne, tak i přesto, že bychom měli nést zodpovědnost za svá jednání a své "démony", potřebujeme občas někoho, kdo je ochoten s těmi našimi bojovat po našem boku. Člověk je tvor společenský, proto začal žít v tlupě, proto jsou společenství lidí - žijeme sice každý za sebe, ale spolu. Má to své důvody. A tak než si říkat, že "ti mí hajzlíci démoni" jsou méně nebezpeční než ostatních, a že co zvládnu já bez pomoci, zvládne i ten druhý, raději si připustit, že ne každý je jako já. A než ho předem odsoudím a zařadím do skupiny, kterou už nemá cenu řešit, tak zkusím alespoň něco, co je v mých silách, co by třeba mohlo pomoc. Pokud o mou pomoc samozřejmě stojí. A dokáže se těm svým "démonům" vzepřít a připustí si, že mu můžou dřív nebo později, zničit i ten zbytek, co ještě má.

Komu není rady, tomu není pomoci - to je sice pravda, ale někdo ocení spíše než tisíc zaručeně dobrých a moudrých rad, chytnout mlčky za ruku a ukázat mu, kudy tudy zase nahoru. Já osobně jsem to potřebovala v životě minimálně jednou. A mí "démoni"? Mám je v hlavě pořád, zřejmě jsou součástí mého života, stejně tak, jako naši "andělé" v hlavách. Čert ví proč jsem raději víc nenaslouchala jim. Ale polepším se, to slibuji všem těm, co mne milují a i těm, co mě nemilují....:-))

Autor: Hana Zýková | úterý 15.10.2013 12:31 | karma článku: 8.78 | přečteno: 667x

Další články blogera

Hana Zýková

Když se čas naplnil...??!!

Titulek katastrofického filmu, který mnoho z nás třeba zná. V této chvíli jsem si na tento název filmu vzpomněla v souvislosti s událostmi posledních dnů, týdnů, měsíců a už bohužel i let. Škoda jen, že nám to dochází pozdě.

21.6.2015 v 12:51 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 578 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Tomáš Honajzer

Londýnské zápisky (III.): Veverka Verča

Jsem šťastný jako blecha, neboť jsem si splnil dětský sen. Uprostřed Londýna. A navíc úplnou náhodou.

20.9.2017 v 14:31 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 214 | Diskuse

Pavla Kolářová

Čtyři roky je dlouhá doba...

Dneska se dopustím takové menší bilance. Přesně před čtyřmi roky jsem pojala ten odvážný (možná i šílený) nápad začít zveřejňovat na blogu své výmysly a nesmysly. Důvody, které mne k tomu vedly, se bohužel do perexu nevejdou, ...

20.9.2017 v 8:38 | Karma článku: 9.77 | Přečteno: 183 | Diskuse

Tomáš Kubín

Tma v registru

Předvolební řeči o tom, že EET rozhodně ne, protože ne každý podnikatel je ve vztahu ke státu nepoctivý a registr smluv určitě ano, protože veřejná správa by mohla zhasnout a věřit se jí nedá, jsou pokrytecké.

19.9.2017 v 19:48 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 |

Eva Dreyová

Motýlí dilema

V životě by mě nenapadlo, že se vážně dožiji psychoideologicko-politického hybridu alá Engels-Duhring-Hegel-Jung-Marx a další. A že to fakt bude implementováno naprosto vážně, zaníceně do všech hlav.

19.9.2017 v 13:36 | Karma článku: 9.18 | Přečteno: 195 | Diskuse

Roman Janas

Koho budu volit

Myslím si, že jsem ve věku, kdy už můžu částečně hodnotit. A není to moc příjemné. Jako dítě jsem si myslel, že jsem nesmrtelný a opravdu se cítil bezpečně. Bohužel to už teď říct nemohu.

18.9.2017 v 23:38 | Karma článku: 30.44 | Přečteno: 906 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 861

"Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je opovážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců." A. Camus

Náboženské vyznání - křesťanské CČSH. A stále věřím v lidi, i přes veškeré jejich slabosti a zlosti, závislosti a nevědomosti..:-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.