Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Církev milovaná i zatracovaná

10. 10. 2013 6:37:38
Když se někde objeví zmínka o církvi, většina lidí ve společnosti reaguje spíše negativně. Církev je pro veřejnost společenství, kterému dodnes nikdo neodpáral prohřešky z dob dávno minulých. Stejně tak, jako se lidem původu židovského, dodnes vyčítá, že zradili a nechali ukřižovat Ježíše, který byl jedním z nich, tak i dnešní církvi není odpuštěno to, že jejím jménem bylo připraveno o život nesčetné množství nevinných lidí.
dobro nebo zlo?dobro nebo zlo?ilustrační foto

Neslavně známá Svatá inkvizice a její praktiky nejsou zapomenuty, stejně tak jako Svaté války. Ovšem s tím rozdílem, že zatímco jiné podobné akce v historii lidstva se stejnými záměry, byly páchány jménem vládců všech zemí a národů, církev to jednoduše hodila na Boha. Vraždění, drancování, boj o moc, slávu a peníze, intriky a další podlosti se děly ve jménu Boha. A to přeci se stejnými prohřešky těch psů nevěřících nelze srovnávat.

Když nějakou vesnici krále ze severu vyvraždila tlupa vojáků krále za západu, aby si západ sever podmanil se vším všudy, mluvilo se o tom později, jako o neodpustitelném zločinu. Ovšem v případě, kdy jinde úplně stejně řádili rytíři svatí - to nebyl zločin, protože jestli je to vůle Boží, nemůže to být špatné, není to jen tak nějaké vraždění.

Ve jménu Boha a vše od Boha je vždy jen dobré. Bohu tak byla vlastně těmito svatoušky, docela pošramocena reputace. Pokud se zamyslíme ještě nad tím, co jest zaznamenáno v Bibli svaté - zvláště ve Starém zákoně - mohlo by být možné, že překlad zase není tak moc pravdivý. Nemohlo se třeba stát, že překlad není třeba tak úplně totožný s původním textem, který se zachoval? Známe lidi, naše fantazie nezná mezí a odjakživa jsme byli schopni čehokoliv, jen abychom z toho nevytěžili něco pro sebe. A přitom nezanechali za sebou pár mrtvolek.

Proto třeba Starý zákon působí i na některé křesťany poněkud morbidním a nějak moc krutým dojmem. Že by opravdu Hospodin přikazoval takové krutosti, když předtím daroval Mojžíšovi Desatero, kde jasně určuje, že kromě jiných zákonů, také Nezabiješ? Dohadů a domněnek na téma Bible je myslím celá řada, ale jak to bylo opravdu, to ví jen Bůh.

Vesměs všechny události z historie církve, jsou staré jako Metuzalem, i díky pozdějším kronikářům byly zachovány do dob dnešních. Spolu s dalšími podobnými zločiny, páchané někým jiným, ale ne lepším. Ovšem na některé se přesto časem zapomnělo, oživí se jen, když se na ně natrefí v kronikách. Zda jsou zachovány opravdu tak, jak se udály, na to asi nikdy nepřijdeme.

Proč zrovna církvi nemůžeme dodnes minulost odpustit? Ba, co víc - pokaždé, když se v médiích objeví nějaké skandální odhalení uvnitř některé z církví, tak veřejnost reaguje tak, že to vlastně není vůbec nic překvapujícího, vždyť kdysi upalovali, potom kradli a zabíjeli, tak se dalo čekat, že dnes zneužívají děti, rozkrádají majetek, chodí do vykřičených domů, udávají a lžou. Jenže - máme tak nějak v povaze reagovat na cokoliv tak, že pokud někdo dělá něco pro druhé a jde příkladem, tak to sice bereme na vědomí, ale nijak zvlášť se z toho na zadky neposazujeme. V případě, že se tomu samému stane, že udělá pro změnu něco, co naopak nikomu neprospějě, ale ublíží - může počítat s tím, že mu to už nikdo neodpáře. Jeden náš špatný skutek, nám ani milion dobrých beztak neodčiní.

Je to jednoduché - vše zlé a kruté, co člověk dokáže, je zároveň i přirozené. Navíc se zdá, že veřejnost vidí a řeší spíše právě raději to zlé. V případě, pokud zlo pochází od někoho, kdo si říká věřící, křesťan, duchovníí, je to vlastně úplně špatně. Církev sama sebe ustanovila jako společenství lidí, kteří mají všem, co mezi ně nepatří, jít příkladem, šířit lásku a mír mezi lidmi, naučit je vzájemné lásce a pomoci, obětavosti a starosti o ty, kdož jsou v nouzi, či v nemoci. Církev toto káže od nepaměti, neustále zasahuje do věcí veřejných, snaží se zviditelnit. Majetek a bohatství v podstatě zavrhuje, není podle ní zárukou štěstí, hlavně je nepotřebný - pokud ho někdo má, měl by se o něj podělit, bohatství kazí charakter. Ale každého zkazit nemusí. Ano, prosím - bylo by to vskutku krásné - svět bez válek, hladomoru a bídy. Všichni by měli vše a navíc by se navzájem milovali, dokonce, i kdyby se jinak nesnášeli. Byla by rovnost mezi lidmi, všichni by se měli jako prasata v žitě - ale to mi asi trochu něco připomíná zcela jinou ideu, která byla nakonec taky jen snůškou lží. Raději snad ani nevzpomínat. Tak zase zpátky na zem.

Uběhla celá staletí a výsledek působení a učení církve je dle názorů široké veřejnosti rovno nule. Ateisté často argumentují tím, že kdyby Bůh existoval, jak církev tvrdí, byla by jistě už sama dávno smetena jeho hněvem, neboť její hlásání evangelia a kázání o správném a zbožném životě je jedna věc, a její jednání věc druhá. Káže vodu, sama pije víno. Káže o skromnosti a bídě, ale sama má majetek, o kterém se nikomu ani nezdá. Navíc není zcela prokazatelně její, přece víme, kde k němu církev přišla - tyto názory jsou slyšet neustále ze všech stran.

Mnoho ateistů (ale i křesťanů) může jen nechápavě kroutit hlavou, když vidí papeže, který mluví o lásce mezi lidmi, a víře, o dobru, jenž věří v úspěšný boj dobra se zlem - proč tedy, při návštěvě nějaké země, sedí uvnitř toho směšného vozítka, s neprůstřelným sklem? Snad si nemyslí, že by ho, nedej Bože, někdo z těch dobrých lidí, ve které tolik věří, poslal předčasně do Božího království? Nebo věří pouze v Boha, ale ne v lidi? Ani jeho oděv nepůsobí tak skromně. Stejně tak jeho zázemí ve Vatikánu - skromný to příbytek, kde zlata a dalších vzácných artefaktů je vskutku požehnaně. Jsou to jen historické památky, či dary, nepatří to k jeho osobnímu majetku - je to majetek církve. A přeci nemůžeme po papeži chtít, aby jako zástupce toho nejvyššího na zemi, v podstatě jediný a nejvíce vysoce postavený člověk, který má nadřízeného už jen toho Boha, sídlil někde v garsonce, nebo hliněné chatrči. Vždyť znáte Boha, také je tak trochu samolibý, když nakázal představitelům církve vystavět chrámy a kostely neuvěřitelných rozměrů. Možná to bylo jednodušší, než si budovat přirozenou autoritu bez okázalostí. Nu, když se to tak dochovalo v Bibli, tak to asi musí být pravda. Církev nikdy přeci nelže, a pokud ateisté (i někteří z věřících) pochybují - jejich problém. Co je psáno, to je dáno, církevní neomylnost je jedinečná. Nehnete ani s jejich dogmaty. A raději to ani nezkoušejte...:-)

Pokud tedy opomeneme vesměs kritické názory, musíme na druhou stranu uznat, že církev přesto všechno, tyto negativa ustála na jedničku. I přesto přežila do dob dnešních a stále má své věrné ovečky. Obdivuhodný výkon, který prostě musí vyvolávat i obdiv. I když tento obdiv v lidech nepřekonal projevy nepřátelství a odporu.

Po celá dlouhá staletí se u nás křesťanství nikdy nenechalo tak úplně pokořit, stojí si na svých pilířích a čelí víceméně úspěšně všem útokům a obviněním z krutostí proti lidem, aniž by se ho to nějak zvlášť dotklo. Možná je to tím, že uvnitř jakoby se čas zastavil, neproběhly tam skoro žádné změny či větší reformy, snahy sice byly, nicméně většina z těch reforem, které by původní myšlenku či dané církevní řády přizpůsobila všem změnám, které probíhaly venku, bylo nemilosrdně rozdrceno v prach. Ty, které církevní zásady a život alespoň nějak ovlivnily, se zase postupem času beztak staly spíše jablkem sváru nejen mezi církví, která se rozdělila na západní a východní, ale i mezi křesťany v církvích jednotlivých a vzniklých. A možná je to také tím, že je u nás stále podporována státem. Kdo ví, jak dlouho bude na svých pilířích stát, až přestane získávat finanční podporu od státu a bude muset začít s aktivitami, které jí dokážou udržet na stejné úrovni, jakou má nyní. V případě třeba katolické církve, to třeba zas takový problém nebude, ovšem u těch dalších si nejsme jisti.

Ale ať mezi lidmi panují jakékoliv názory, které církve ukazují spíše v tom horším světle - je třeba si přiznat, že mezi nimi bylo, je a bude pořád dost křesťanů, kteří jdou příkladem, šíří lásku a mír mezi lidmi, učí je vzájemné lásce a pomoci, obětavosti a mají starost o ty, kdož jsou v nouzi, či v nemoci. Jen se o všech prostě nepsalo a ani psát nebude....protože pokud chceme pro někoho udělat něco, podat někomu pomocnou ruku, být někomu oporou a budeme to cítit jako poslání - nemusíme být nutně křesťané. Znám hodně ateistů, kterým bych klidně dala přívlastek "svatí" - stejně tak jako znám mnoho křesťanů, v jejichž přítomnosti mám sto chutí se pokřižovat a zamumlat, "Odstup, sílo nečistá"..:-))

Svou víru člověk nemusí dokazovat tím, že se veřejně hlásí k nějaké církvi, chodí každou neděli na bohoslužby a platí roční poplatky církvi. Počet návštev a modliteb nám nezaručí, že se dostaneme do nebe, ani z nás neučiní lepší lidi, mnohdy je to jen póza, zvyk z dětství, rodinná tradice - stačí to mít v srdci a jednat opravdu dle desatera, což věřte, nebo ne, opravdu stále jde, aniž byste měli pocit, že jste pro druhé příliš slušný, příliš nudný a nezajímavý - k tomu ani faráře, ani jiné duchovní a ani navštěvy kostelů opravdu nejsou zapotřebí...

Autor: Hana Zýková | čtvrtek 10.10.2013 6:37 | karma článku: 10.11 | přečteno: 559x

Další články blogera

Hana Zýková

Když se čas naplnil...??!!

Titulek katastrofického filmu, který mnoho z nás třeba zná. V této chvíli jsem si na tento název filmu vzpomněla v souvislosti s událostmi posledních dnů, týdnů, měsíců a už bohužel i let. Škoda jen, že nám to dochází pozdě.

21.6.2015 v 12:51 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 578 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Nechcete, aby jezdily vlaky a autobusy, pak volte KSČM

A vůbec všechny strany, které jsou proti dovozu zahraničních zaměstnanců. To je totiž spolehlivá cesta ke kolapsu MHD, linkových autobusů a železniční dopravy. Řidiči autobusů a strojvedoucí zkrátka nejsou.

20.9.2017 v 19:13 | Karma článku: 10.37 | Přečteno: 234 | Diskuse

David Wiltsch

Uctěme odvahu a odhodlání našich předků

Dne 23. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Tu přijalo obyvatelstvo s nevídaným nadšením a již během následujícího dne byla většina mužů na svých pozicích. Nezapomínejme. Uctěme odvahu a odhodlání předků společně.

20.9.2017 v 18:58 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 148 | Diskuse

Přemysl Čech

O tom, zda není kromě tuzemáku i EU rakovinotvorná..

Pokud by Evropská komise zakázala tradiční přísadu do rumu alias tuzemáku, tak se dá i konstatovat, že rakovinu mohou psychicky slabší jedinci dostat i z těch věčných nesmyslů, co sama produkuje.

20.9.2017 v 16:46 | Karma článku: 30.05 | Přečteno: 469 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a politicko-úřednická „elita“ národa.

Prakticky denně se musím zamýšlet nad tím, v čem je chyba. Co se děje špatně, že ještě v dnešní době jsou v našem státě ponecháváni nemocní a trpící lidé svému osudu

20.9.2017 v 15:33 | Karma článku: 20.62 | Přečteno: 298 | Diskuse

Jakub Kouřil

Moucha a list

Přelézá moucha přes list javoru. „Che-che, che-che, oj! To lechtá. Lahodně mě šimráš, prosím ještě jednou.“ Žadonil list.

20.9.2017 v 14:28 | Karma článku: 4.07 | Přečteno: 98 | Diskuse
Počet článků 19 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 861

"Jistota, že jsme inteligentnější než ostatní, je opovážlivá už proto, že ji s námi sdílí tolik pitomců." A. Camus

Náboženské vyznání - křesťanské CČSH. A stále věřím v lidi, i přes veškeré jejich slabosti a zlosti, závislosti a nevědomosti..:-)



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.